Michal

S nápadem oběhnout okres Blansko jsem se setkal v květnu 2025 náhodně na Facebooku. Tehdy se chystala celou trasu zaběhnout legenda utraběhání Dan Orálek. Nakonec jsem se k němu nepřidal, ale fandil mu na dálku.

Následovalo několik závodů na 48 h, na které jsem měl naběháno, ale bohužel skončili zklamáním. Než pokoušet další ultra, říkal jsem si, že zkusím oběhnout okres. Osud tomu chtěl, že když jsem se rozhodoval, potkal jsem při výběhu v lese Oldu Šperku, který mi řekl, že je to skvělý nápad a ještě mi nabídl, že mi pošle GPX okruhu, který tvořil pro Dana.

Poslední stopu nejistoty rozehnala nej kamarádka Vanda Nováková. Když jsem jí psal, jaký mám nápad, napsala mi: "Super, kdy že do toho jdeme"? Říkám: "My"? A Vanda na to: "No jasně, přece tě v tom nenechám".

Vanda se do toho pustila po hlavě a vymyslela přibližnou časovou osu, jak to zhruba poběžím. Domluvili jsme se, že mi sedí víc začátek v noci a druhá část přes den. Start padl na pátek 12.9.2025. Vanda mě kromě začátku v Adamově podpořila ještě na 13. km ve Křtinách a od 104. km v Bohuňově jsem měl mít nachystáno 6 občerstvovacích stanic.

Vystartoval jsem tedy před 18 hodinou do krásného pozdně letního večera. Bohužel jsem udělal jednu kardinální chybu. Ze závodů jsem zvyklý na pravidelné občerstvovací stanice a měl jsem nulovou zkušenost s během bez jakékoliv podpory na delší vzdálenost. Teď mě čekalo 91 nočních kilometrů o samotě.

Problém byl v tom, že jsem absolutně neodhadnul množství vody, které na tuto část běhu potřebuji a k tomu jsem se navíc nezvykle hodně potil, takže ztráta vody byla enormní.

Štěstí v neštěstí bylo náhodné objevení otevřené hospody v Podomí, kde běžec oblečený v kiltu a se zapnutou čelovkou pobavil celou hospodu. Prý: "Stav se příští tejden za náma na pivo, abys nám řekl, jak jsi dopadl", říkali sborově štamgasti. Odpověděl jsem jim s úsměvem, ať si to přečtou v novinách😊.

Druhou možností napít se bylo zaběhnout si kousek od trasy k pramenu Punkvy. To jsem byl na 50. km, bylo okolo půlnoci a já začal řešit další velký problém. Běh ve vysoké mokré trávě mi promáčel boty a ponožky a mně se začaly tvořit puchýře na obou chodidlech. Na to, že ve vestě mám nachystané vodotěsné ponožky jsem si vzpomněl dost pozdě. Od té doby mě bolel každý krok.

Následovala nejtěžší fáze běhu, co se týká členitosti terénu. Od Horního Štěpánova po Jevíčko to bylo nahoru dolů. Velmi dlouho jsem jen rezignovaně šel, což mě stálo odhadem tak 2 hodiny navíc a vysněný čas okolo 22 hodin byl utopií.

Krize se stupňovala a do Bohuňova to bylo sakra daleko. Naštěstí se potvrdilo staré známé pořekadlo, v nouzi poznáš přítele. Věděl jsem, že mě bude ranní částí doprovázet skvělá kamarádka Andrea Krušinová, ale že mi napíše ve 3 ráno, zda má přijet dřív, to mně fakt vyrazilo dech. Tohle pro mě nikdy nikdo neudělal, aby se v takovou nelidskou hodinu zvedl z postele a šel mi nezištně pomoci. Nabídku jsem s nadšením přijal. Andrea mě dostihla ve Velkých Opatovicích (80. km) a dovezla mi čaj, kafe a spoustu vody a doprovázela mě na svém kole až po Bohuňov, kde už čekala Vanda. Nebýt Andrei, akci jsem nemusel skrz nedostatek vody vůbec dokončit a minimálně srazila můj výsledný čas v řádu hodin.

V Bohuňově na mě tedy čekal dokonalý Vandin servis, který se opakoval na každé další občerstvovačce. Ve hře zůstal plán B, a to zvládnout běh za 24 hodin. Odteď to už šlo fantasticky, kdy jsem běžel až do cíle tempem pod 6 min/km. Pomohli k tomu další kamarádi na trati, kteří se mnou byli nonstop až do cíle. Tam mě Alda zlil od hlavy k patě naštěrchaným šampaňským. Výsledný čas se zastavil na 23 hodinách a 50 minutách.

Ač jsem bral původně tuto taškařici jako free trénink bez ambicí, zakousnul jsem se do něj s takovou vervou, že si to nezadalo s jinými velkými závody, které jsem v minulosti absolvoval a dokončení oběhu okresu řadím velmi vysoko. Byl to i skvělý test, jak absolvovat závod na 24 hodin – teď už vím, čeho se hlavně vyvarovat.

Ještě hodně dlouho jsem euforicky vzpomínal na obrovské množství zážitků, které jsem během těchto 24 hodin zažil a velmi děkuji všem zmíněným kamarádům, že bylo u toho se mnou a velmi mi svojí přítomností pomohli. Díky také nadšencům kolem Stezky. Je to něco zcela výjimečného, co nemá obdob a jsem strašně rád, že jsem absolvoval alespoň malou část všech etap, co Olda a spol za těch 10 let vymysleli a poznal jsem díky tomu spoustu unikátních míst našeho krásného regionu, které bych jinak nikdy neviděl.